21.1.2014

Facilitace procesů a teorie pole

Pro práci se skupinou či organizací je dobré mít v zásobě nějakou funkční teorii. Základním stavebním kamenem pro práci se skupinami a se systémy je používání teorie pole.

Trocha historie

Původně je teorie pole je převzatá z fyziky, kterou jako první zavedl Faraday v roce 1845.  Nicméně už v roce 1945 s teorií pole začala pracovat také chemie a biologie (Gurvič). Ta používá pojem „morfogenetické“pole a uvádí jako první zdokumentovaný jev dělení kmenových buněk v morfogenetickém poli embrya.

Za nedlouho se pojem pole dostal do sociologických a psychologických modelů a to hlavně díky psychologovi K. Lewinowi, který používal hodně fyzikálních pojmů jako síla, směr, vzdálenost, vektor, funkce, dimenze, souvstažnost.[1] psychologického pole. Dnes jej používají vědomě terapeutické směry jako Gestalt, Systemické konstalace, Processwork atd.

Pole ukazuje prostor, ve kterém se pohybujeme, jako nelineární, a v kterém nefunguje představa klasické kauzality. Pole je základní vrstvou, na které později vznikají systémy.

Vlastnosti lidského pole

Lidé existují jen ve vztazích. Není člověka bez vztahu k něčemu a někomu. Toto komplexní vztahování se děje v poli. A v poli je vztaženo více, než čeho jsme si vědomi. Člověk je v poli s různými entitami. Například systemické konstalace ukazují, že v poli neplatí klasická kauzalita, věci se dějí současně, nikoliv posloupně a i malé interakce mají vliv na celé pole. Dále neplatí kauzální vnímání času ve smyslu bylo, je a bude,  ale vše je přítomné. Například minulost je stále přítomná a to jak se k ní vztahujeme je zásadní pro naší budoucnost. Právě ona ohromná komplexnost může vytvářet pocit nekontrolovatelnosti a někdy přináší i otázky, jak to je vlastně s lidskou svobodou. Jsou to otázky typu, jsem to ještě já, nebo jsem se stal rolí a jsou to okolnosti (či nakonec genetika), které mne vedou do mých voleb?

Šachy jako jeden model pole

Podívejme se třeba na šachy. Je to  sice zavádějící příměr v tom, že svět nemá onu uzavřenost a lineárnost jako šachy, přesto se ukazuje, že i pokud je systém logický, vytváří skoro nekonečné možnosti, zvraty a hlavně je ve své složitosti nepředvídatelný. Moderní teorie systémů dnes dokazují, že i logické a lineární systémy produkují od jisté míry složitosti chaos. Co teprve produkují otevřené systémy, kde neexistuje onen pevný bod, který kdyby byl, tak už by Archimedes dávno pohnul s celým vesmírem.

“Hra” je definovaná polem, figurami a jejich hranicemi, což jsou jejich pravidla. Navíc jsou šachy vlastně mandalou a ukazují, jak se protiklady dostávají do vzájemného působení. Nemůžeme ignorovat žádnou figurku a pokud to uděláme, brzy zjistíme, jakou jsme udělali chybu. Vše je třeba být vnímáno a každá figura má svoje nezaměnitelné místo. Zároveň šachy ukazují, že v poli existují různé ranky. Prostě nějaká figura má větší rank než jiná, to není zase ani špatně ani dobře, má to vliv na hru.

Tedy k podobnostem s polem lidským:

  • Pole má směr, je určováno svým atraktorem
  • Má dualitu
  • Lidé jsou polarizování (přitahování, odpuzování, identifikováni s rolemi či jinými informacemi z pole)
  • Lidé vstupují do jistých rolí a dostávají energii z pole

Co to znamená pro facilitaci:

  • Vše, co je v poli, je důležité (jako každá figura v šachu, nejde jen o královnu či krále)
  • Ranky ovlivňují interakce, ale cílem není rovnost, nicméně uznání těchto ranků
  • Je třeba vnímat události systémově – vždy je tedy v problému přítomno i  jeho řešení.
  • Vztahy jsou vlastní entitou

 

Další principy v článku o primárních a sekundárních procesech a hranicích


[1] M. Veverka, Evoluce svým vlastním tvůrcem, Prostor 2013

autor

About autor

  •