9.2.2014

Tváří tvář děsivé skupině

Skupiny lidí jsou popravdě děsivé. Zvláště, čelíte-li jim v roli kouče či facilitátora. Ale skupiny jsou děsivé i pro leadery. Proč tomu tak je?  Jung například se skupinami odmítal terapeuticky pracovat. Mechanismy, které se ve skupinách spouští, mají jiný charakter, než který zažíváme v individuálních vztazích. Pokusím se pojmenovat různé aspekty, které dělají práci se skupinami „děsivé“, či proč je vystoupení před fórem velkým stresorem pro většinu lidí. Před skupinou se děje několik zajímavých věcí:

  • Když máte ve skupině mluvit, ztrácíte cosi ze své přirozenosti a „v poli“ se stáváte rolí nebo reprezentantem nějaké „entity“. To v lidech přirozeně vyvolává úzkost a nervozitu. Je důležité umět zařídit skupinu tak, abyste mohli zůstat sami sebou, lidskou bytostí a zároveň si být takových systémových tlaků vědomi.
  • Mluvit před skupinou dokáže člověk, jen pokud má jistý (většinou nadprůměrný) rank. Rank je něco ve smyslu privilegium, právo. Navíc je rank kumulativní záležitost. A. Mindel popisuje několik aspektů ranku (věk, rasa, pohlaví, vzdělání, ekonomická situace člověka, psychologický rank, spirituální rank a vztah k tématu) Člověk si rank moc neuvědomuje, pokud ho má, ale velice silně ho vnímá, když jej ve společnosti nemá. Být facilitátorem v jisté situaci je silný mandát, je v něčem blízko leaderovi. Facilitátor by si měl být vědom, jak ranky účastníků mění dynamiku skupiny.
  • Role facilitátora je plovoucí, jako každá role v systému. Skupina je silnější než facilitátor, skupina má sebe -organizující tendenci. Umí facilitátora vypnout, pokud nepracuje pro její potřeby. Roli facilitátora okamžitě někdo převezme. Vypadávání z role oficiálního facilitátora je přirozené, jediné, co je skutečně důležité, je umět s těmito „výpadky“ vědomě pracovat.
  • Když vstupujeme do pole dostáváme v něm “náboj”. Když facilitátor vstoupí do pole, vstoupí do interakcí, začne sám přebírat či obsazovat různé role a tím se stane součástí toho pole. Tomu nezle v podstatě zabránit, ale je důležité to zvědomit. Právě schopnost facilitátora přinést svoji autentickou zkušenost s polem, může být velmi užitečná. Je proto důležité, aby se nesnažil být např. moc odvážný (být někým jiným než je, protože v ten moment je jen dalším z hráčů). Lze využít svoji autenticitu jako korektiv či vstup do metapozice, která umožní nadhled a uvědomění pro celou skupinu.
  • Lidé se před skupinou lehce, aniž by si toho byli jasně vědomi, dostanou do transu. Trans, jako změněný stav vědomí, slouží několika účelům. Například pokud facilitaor příliš tlačí, jeho velká potřeba úspěchu jde proti procesům ve skupině, dokáže transový stav takového facilitátora „vypnout“, aby se skupina mohla ubírat svým vlastním směrem.

 Lze být neutrální?

Zde více než jindy platí další pravidlo z moderní fyziky, že i když něco jen pozorujete, stáváte se součástí systému.
To, že někdo při snídani pozoruje na čt24 zprávy o masakru v Sýrii, znamená, že ho to již vtáhlo do situace. Minimálně o tom již ví. Nebo se rozhodl toto vědění ignorovat a zprávy přepne.  Ale informace či postoj, “to mne nezajímá” se znovu vrátí do hry v momentě, kdy se konflikt objeví v jiné formě ve naší zemi. A on se objeví, respektive, již je někde latentně přítomný.  Postoj „přehlížení“ umožní v našem mikrokosmu dát prostor fundamentalismu a povede jen k jeho zesílení.  Náš postoj lhostejnosti je dokonce součástí či charakterem probíhajícího konfliktu v Sýrii, kde je lhostejnost přítomna úplně stejně a byla z jedním z kořenů konfliktu.

To samozřejmě neznamená, že bych chtěl vyvolat pocity viny, nicméně v podstatě je velmi těžké či nemožné být neutrální. Neutralita je v tomto pohledu privilegiem, ze kterého vyvěrá jistá odpovědnost. Cílem je uvědomit si, jak hluboce jsme spojeni s různými konflikty světa, i když se nás „jakoby“ netýkají. Další zprávou je, že onu situaci člověk musí hlavně zpracovat v sobě. To není málo. Tím pomáhá světu.

Pro facilitátora to znamená například následující. Objeví-li se konflikt ve skupině, stává se konflikt zrcadlem pro facilitátora. Pokud chce facilitátor pomoci, musí nejprve konflikt, který facilituje,  zpracovat v sobě. Nejprve si uvědomit své vlastní části, které se zrcadlí v konfliktu, ve skupině či ve dvojici a pak najít sám v sobě místo pro obě esence, které se v konfliktu vynořují.

autor

About autor

  •