Jak na závislosti aneb pozitivní koučink někdy nestačí

Někteří koučové žijí v zajetí pozitivních předpokladů, které se zrodily spolu s protestanskou etikou. Věří v to, že můžeme tvořit budoucnost, že aktivita je více než pasivita, že každý je expertem na svůj život, že lidé mají svoje povolání, které mají naplnit, že změna stylu životu je možná, že kompetence lidí je nezpochybnitelný předpoklad, že „problém“ je bažina, v které nemá smysl se máchat.

To všechno může platit do chvíle, než se do koučování připlete něco nebo někdo, kdo se otravně vrací oknem, když ho vykážeme dveřmi. Kdo se objevuje jako periferní skvrna na naší vybroušené vizi. Je to bludný kořen, který nás jako v pohádce vrací po dlouhé trnité cestě na místo, ze kterého jsme vyšli. A to po všech těch výcvicích, sebereflexích a stovek skvělých koučovacích otázek. Jako bychom byli prokletí. Tím kouzlem nevládne nikdo menší než naše závislosti.