9.2.2014

Jsme povoláni k povolání

Jedním z hlavních úkolů v životě je objevit svoje osobním povolání. Každý jsme se narodili se svojí „spirituální rolí“, s úkolem, kterým přispíváme životu. Toto povolání má každý člověk. Může se projevit v mnoha zaměstnáních, přesněji je to spíše o způsobu, jak světu přinášíme naše hodnoty a dary. Jung hovořil o tom, že každý člověk má svůj životní mýtus, téma, příběh, napětí, které nás předurčuje k tomu, kým se v životě staneme. Dokonce nás předurčuje i k symptomům, kterými budeme trpět jak v rovině těla, tak v rovině duše. Mýtus si nevolíme. Je nám dán. Stejně jako povolání. To si člověk nemůže vymyslet. Proto se dělá vision quest. Hledání vize.

Z toho vyplývá, že práce na svém povolání vlastně nikdy nekončí, protože není výtvorem ega, ale spíše naší duše. Toto povolání se nám vyjevuje a ukazuje celý život.  Naše ego by mělo sloužit tomuto povolání. Povolání nikdy neříká vydělej spoustu peněz a kup si skvělý dům či auto. Duše nás vede od konformních cílů k nám samým, k lásce a soucitu. Vhled je její nejsilnější zbraní.

Jak se o svém mýtu více dozvědět?

Na své cestě životem jsem se museli naučit přežít, často jsme museli používat strategie, které jsou zaměřené na to být přijat, vyhovět přání druhých či se snažíme získat uznaní věcmi, které mají vyvolat obdiv.

Konformita nás tlačí do toho žít v egocentrickém systému, který se zaměřuje na naplnění životní nedůvěry bohatstvím a zabezpečením, mocí na druhými a paradoxně naplňovat povšechná očekávání. Problém ale je, že hluboké štěstí a naplnění přijde jen tehdy, pokud se vymaníme z koloběhu strachu a obav, snaze se zabezpečit před nouzí, protože tato hluboká obava, nás nepustí se dozvědět, kdo skutečně jsme. Naše ego nedovolí jen tak lehce posunut hranice našeho vědomí, přestože tušíme, že je to možné, jen nevíme, jak na to. Při tom skutečná svoboda přijde jen tehdy, pokud naplníme to, kdo skutečně jsme.

Co se stane, když svoje povolání zradíme? 

Povolání není nikdy jednoduchá záležitost. Vždy se nabízejí jednodušší cesty. Je to jako když se biblický  Jonáš, jeden z mála ukázkových antihrdinů, se snažil vyhnout svému povolání přímo od Boha, zvěstovat zkázu Ninive. Nepomohl mu ani útěk do břicha velryby. To stejné téma je i v díle „poslední pokušení “ od Kazantzakise. Jak jednoduché by bylo mít ženu a děti a nebýt synem Boha, jenž má spasit svět. Je to pokušení být normální, konformní. Přesto v této únikové cestě často vězí hluboký smutek

Téma osudové cesty znali už i Řekové. Když Oddyseovi druzi zamířili ke kouzelnici Kirké, která všechny hezky pohostila a pak je proměnila v prasata a zavřela do chlívku, byl to přesně ten moment uvíznutí na své cestě duše. Nakonec sice vše dobře dopadlo, ale když se člověk nechá hostit od démona, ztratí svojí skutečnou podobu a stane se „něčím“ v cizím chlívku. Každý někdy stojí před volbou, zda zvolí svobodu duše nebo se nechá zavřít do zlaté klece. Paradoxně si ale nemyslím, že povolání je to, když manažer sní o tom, že bude dělat užitečnou práci u Člověka v tísni, byť v tomto volání může být hluboká touha po smyslu. V korporacích je velice těžké být skutečným leaderem, protože nebojujeme za své nejhlubší hodnoty a neděláme tu práci tak, jak bychom si hluboce přáli. Někdy jsou manažeři stejnými vězni jako jejich podřízení. A přesně proto povolání je cesta z vězení.

Povolání je proces. Je to cesta. Jen naše duše a svědomí ví, vůči čemu máme odpovědnost. Jakou náš život má být odpovědí. Vzít hozenou rukavici a postavit se tomu, z čeho máme často největší strach….

autor

About autor

  •  

1 komentář

  • Martin Kunt 21.3.2015 at 19:33

    Ahoj Ondro, čtu postupně tvé příspěvky (mimochodem motivuješ mě ke zrychlení prací na webu svém…). U tohoto mi „vytanula“ technika Rogera Jamese Hamiltona – Dynamika bohatství, Spektrum bohatství. Pro mě, Beu, Karla Špindlera, ale i naše klienty znamenalo zjištění svého profilu velké věci…
    http://dynamikabohatstvi.cz/prihlaska-profil?a_box=wnh2eueg&a_cam=41

    A tak nějak cítím, že si máme co říct:-)
    Hodně štěstí!
    Martin