21.3.2020

Kdo odejde jako první

Plán A je, či přesněji BYL, nejlepší možný scénář. Prostě děláte to, co je, či doposud bylo v současnosti a minulosti nejlepší. Máte třeba super práci, klienty, šéfa, a najít něco lepšího byl problém. Plán B, který jste tušili v záloze, má totiž vždycky v sobě menší zisky nebo větší náklady, popřípadě oboje. Bezesporně má v sobě kvalitu, která v plánu A není. Třeba byste měli více času. Ale zatím vám nestojí za to.

Hodně lidí se dnes přepíná do plánu B, ale tak trochu proti své vůli. Plán A je pro spoustu lidí minulostí. Takže?

Dnes spousta lidí, včetně mě, zůstala viset bezprizorně ve vzduchu. Zakázky zrušeny, a dlouhé prázdniny před námi. Lidé vtipně píší na LinkedIn, že mají volnou kapacitu, ale nedošlo jim, že volnou kapacitu mají v jejich branži všichni. Ano, pro některé obory je to něco jako morová rána. Samozřejmě jsou obory, kterých se to netýká a kteří stojí na břehu vítězů, nebo ještě hůře na straně těch, kteří dnes nesou současné břemeno totálně sami (lékaři, sestry, kurýři, prodavačky…).

Soucítím ale i s lidmi, kteří stojí v pozici jednatelů, protože mají nesmírnou odpovědnost a stojí v bezprecedentní situaci. Vybavuji si, že v době poslední krize, kdy jsem byl jednatelem poradenské a vzdělávací společnosti se zaměstnanci i sítí freelancerů, jsme také dělali těžká rozhodnutí. ALE: všechno mělo jisté zpoždění, mohli jste sledovat trendy. Mohli jste odhadovat, co bude za měsíc, dva, tři. Mohli jste hrát s osudem šachy. Mohli jste obětovat pěšáky, mohli jste udělat rošádu a schovat krále, doufat, že uhrajete remízu. Dnes se ale hraje jiná hra, spíše něco ve smyslu Člověče, nezlob se, nebo Vrhcáby, prostě ať padne, co padne.

Tehdy jsem se naučil důležité pravidlo EXITU, které – jak se obávám – je věčné. Musíte umět poznat, kdyby to šlo do kopru a pak rychle zhasnout, protože udržování mrtvého byznysu stálo už v minulosti ohromné peníze i velmi chytré lidi. Musíte mít a znát svojí exit strategii. Minimálně hibernační strategii. „Jinak do podnikání nelez,“ řekl mi tehdy jeden dobrý přítel. A od té doby ji mám. Dnes je toto rozhodnutí bezprecedentně těžké. Když neteče do firmy krev, rozuměj likvidita, je to rychlá smrt. Jdete do ztráty a to je velice rychlé. Musíte udělat rozhodnutí včas. Jinak vás to stáhne od hlubin. Falešný optimismus není na místě. Dnes se spoustě firmám zastavilo srdce, a jak dlouho tělo vydrží bez kyslíku? Minuty. V businessu je to stejné. Jen se bavíme o měsících. 

Možná věříte, že to zaplatí stát. Asi se tiskárny peněz brzy rozeběhnou, ale tím se váš problém nemusí vyřešit. Správná otázka zní: „Nezměnila se náhodou přes týden struktura našeho podnikání? Pokud ano, jak?“

Výhodu v zasažených segmentech mají ti, kteří jsou alespoň na relativní nule, tedy nemají takové závazky, které je táhnou ke dnu. Jinak stejně se děje ono „vypařování“ peněz a hodnot nejen na akciových trzích. Věčné zlato je dnes k ničemu. Prostě vzniknou škody na vztazích, důvěře, optimismu, které jste před tím budovali roky. Spoustě lidem to ještě nedochází. Nejméně to dochází zaměstnancům, kteří si myslí, že jsou v bezpečí, protože nevidí, co se děje v prvních liniích businessu a ještě věří, že se za měsíc vrátí do světa, který byl před tím.

Nejsem škarohlíd, jsem realista. Prostě jsme se probudili do nové éry, která bude mít ještě i politické důsledky. Panika není na místě, ale rychlé jednání ano. Hlavní otázka je, jak se změnila struktura podnikání. Na jednu stranu to samozřejmě nemůžeme vědět, na druhou stranu ale ano. Protože podle Theory U je již nyní budoucnost plně přítomná. Místo paniky ale musíme otevřít v prvé řadě mysl, pak nebýt cyničtí a nakonec se postavit strachu ze zavádění změn. 

Duchovní strategie přežití

Šamani mají jednu výhodu: rozumí tomu, že existují různé úrovně reality a umějí se mezi nimi pohybovat. Všechny vysoké spirituální tradice ( Kabala, Buddhismus, Súfismus, křesťanská mystika, šamanismus atd.) vědí o tom samozřejmě také, a ví, jak správně myslet, konat, existovat a jak se vyhýbat pastem tohoto světa. Úrovně reality bývají zpravidla popisované jako tři až čtyři, dle systému. Nechci jít do detailů: jde o to, nebýt zaseknutý mentálně svojí existencí jen v té jedné, třeba té, které se říká „objektivní realita“ nebo „maja“, neboli to, v co jediné věří západní člověk. Tyto tradice se ovšem nepoužívají k tomu, jak být bohatý, protože se pohybují napříč těmito rovinami. Primárně hrají o dobrý život ( nejvyšší dobro – slovy Platona) a to ve všech směrech.

Věc vhledu a víry je svým způsobem naše volba, a proto se můžeme inspirovat alespoň způsoby myšlení nebo způsoby, jak zacházet se svojí existencí.

V současnosti jsme často v pasti vynucených tahů, které nejen v šachách většinou končí matem. To už je pozdě. Je lepší prostě začít novou partii. V šachách se partie nedohrávají, když jsou definitivně prohrané. Spousta mých kolegů je v současnosti v existenční krizi, protože nikdo z nich nepočítal s rychlou stopkou. Slýchám historky: „Za rezervu jsem si koupil před měsícem auto.“ Prostě „železná zásoba je nedotknutelná a kromě toho jsme ji včera snědli…“.

Oproti tomu vlastně luxusní pozici mají ti, kdo si můžou dovolit nedělat NIC. Pokud můžete čekat, je to výrazně lepší pozice. Mohou si dovolit nedělat nic a pozorovat. Nedělat nic, NEKONAT, pokud můžete, je to o čem všichni píší jako o příležitosti. Je to luxus v současné době. Zároveň to je o vnímání. Vnímání vyjádřené slovy „what is trying to happen?“. Ale musím mít otevřené oči i srdce, protože pokud se na to dívám starou optikou a především tím, co vím, respektive, co jsem doposud věděl, nic nového nevidím. Musíme pochopit, že starý svět zmizel, snad jakoby kouzlem.

Jak ale získáte ono „open mind„? Budhismus má k tomu několik kapitol, viz mysl začátečníka, pokora, nelpění, tady a teď vnímání, a hlavně zastavení myšlení. Křesťanství hovoří o tom, že se musíte OBRÁTIT, tedy obrátit svojí pozornost a bytí k tomu, co je vaše skutečná priorita, která je formulovaná prvním přikázáním a vzít podle ní nový kurz. Problém je, že pokud máme prioritu pouze z „tohoto světa“, který se v současnosti propadá do chaosu, jsme logicky často špatně „orientovaní“. Pokud jsem zakotven v jiném patře reality, mám výhodu, protože tam žádný chaos není. Tam je naopak zcela jasno. V těchto chvílích se vlastně rozhodujeme podle hodnot. Hodnoty jsou naše vyšší cíle. Nad hodnotami je náš životní smysl. A každý smysl je ze své povahy přesahující, neboli transcendentní. V současnosti se vynořují nové hodnoty a tyto hodnoty změní strukturu toho, jak bude vypadat business ode dneška dále.

Vzniká nový tvar, který se nedá „vymyslet“. Ale můžete ho uvidět nebo navnímat. Otto Scharmer, autor Theory U, hovoří o takzvaném „presencing“. Vnímat tady a teď to, co přichází. Používá na to následující koučovací otázky:

  • Co nového se objevilo ve vašem životě během posledních týdnů? (jde spíše o periferní fakta, nejen to, co je dnes absolutně zřejmé, ale co se dnes děje na periferii…například, více si voláte s přáteli, mění se vaše vztahy…)
  • Co potřebuje vaše komunita – z nadhledu?
  • Jak vás dnes a v budoucím kontextu vnímají, budou vnímat vaši klíčoví stakeholders a víte opravdu, kdo a kde jsou?
  • Podle jakých kritérií budou hodnotit váš přínos?
  • Co musí odejít, aby to nové mohlo přijít? V našem kontextu je to spíše co odchází a co přichází?
  • Jak vypadá zárodek toho nového? Co nového pozorujte? Jaké nové struktury?
  • Kam se posouvá celá komunita?
  • Kým se můžete stát? Vaše lepší já i vaše horší já?
  • Jaký je váš „healing point“, popřípadě pro vaší organizaci?
  • S jakým prototypem můžete experimentovat?

Ve své podstatě nejde ale o myšlení digitální, které se skládá z kombinací příčin a následků, ale o přechod na intuitivní model. Tento typ myšlení je ale vlastní lidem, kteří podle K. Wilbera jsou za individualistickým pojetím a vnímáním světa (spadá do něj podle výzkumů cca jen něco okolo 1% lidí). Ale třeba se to nyní změní.:) Egocentrické vnímání světa vám v hledání systémových perspektiv moc nepomůže. Uvědomuji si, že když jsem na toto téma facilitoval dříve workshopy, tyto otázky byly pro manažery „nice to have“. Paradoxně dnes mají tyto otázky existenční charakter. Před měsícem jsme se nemuseli takto ptát. Dnes se obávám, že ano.

Živobytí

Pokud člověk zrovna nemá náladu na filozofii a řeší, co bude dělat zítra, protože mu dneska vyšuměla práce, nebo se mu pod rukama rozpouští firma, přemýšlí čím nakrmí sebe a blízké, či jak přežít a ustát současnou situaci, je možné si připomenout slova z Talmudu či Nového zákona. Podívejte se na ptáky a lilie, oni se nestarají, co budou zítra jíst, Bůh se postará o jejich živobytí. Živobytí nemůže zkolabovat, říká Talmud. Prostě nemůže, může to být těžké, to ano, ale nic více. Těžko se tomu věří, ale je potřeba pochopit, že nikdy se člověk zcela nestará sám o sebe, nežijeme ve vzduchoprázdnu. Vždy ho svým způsobem drží systém nebo dokonce ekosystém. Zřejmě nebude podle představ našeho Ega, ale pokud se otevřeme vnímání vyšší vůli a moci, otevřou se cesty. Je to intuitivní a vyžaduje postoj „Letting Go“. Pustit to, co ještě včera platilo.

Vždycky se hraje ještě o něco více než je chleba nebo peníze a život. Nejvyšší kartou je naše duše. Ve středověku, když tu byl černý mor, jediné co lidé měli k dispozici, byla jejich mysl. A kdybychom znali lépe historii morových sloupů, věděli bychom, že jsou také památky toho, že některá místa byla ušetřena díky modlitbám místních lidí. Byl to vlastně zázrak. Dnes se tomu smějeme, nebo spíše nechápeme. Nechápeme, že ti lidé prožili fakt, že nezemřeli a zastavili něco, co vlastně nešlo zastavit. Samozřejmě můžete namítnout, nevěděli, že měli jenom lepší imunitu….ale něco mi říká, že oni věděli své.

Možná bychom se mohli poučit z toho, jak tuto situaci zvládali naši prapradědové a praprababičky, když jsme jejich pravnuci. Máme to v systému, v genech a podvědomí. Možná by se nám jejich moudrost teď hodila. Ale musíme o ni stát.

Zpátky k tématu: věřím, že onu pomyslnou loď našeho businessu neopustíme my, ale naše staré představy. Přeji nám všem otevřenou mysl a srdce.:)

autor

About autor

  •