6.9.2016

Manažeři na ústupu aneb kde je esence firem

V Německu v roce 2015 bylo zrušeno cca 15 000 manažerských postů. Pravidelně vycházejí statistiky, které dokazují, jak klesají manažerské platy, jak dříve „vzácné manažerské zboží“ dnes koupíte za polovic a často v méně arogantním podání. Spoustu manažerů si uvědomuje, že ve své pozici jsou lehce nahraditelní. To, co všichni cítí, ale nikdo to nechce veřejně přiznat, je fakt, že se něco změnilo. To, co se změnilo je, že management, tak jak ho známe, je na ústupu a s ním i jeho představitelé. Globalizace dokázala, stejně jako každá revoluce, nakonec požrat svoje děti. Těmi jsou dnes manažeři.

Proč

Musíme si přiznat, že většina firem funguje v managementu I. či II. generace, tedy v podstatě direktivně či autoritativně řízených strukturách vycházejících ze starého dobrého Forda. V 50. letech minulého století americká armáda zadala institutu MIT, aby zkusili vymyslet funkční styl řízení ve válce, protože v skutečném boji, tváří tvář smrti či nepříteli, direktivní řízení nefunguje. Pokud teda „neřídíte“ jako Rusové, který jediný kulomet, který měli v jednotce, používali proti ústupu vlastních vojáků, kteří nechtěli uposlechnout šílené rozkazy. To totiž není žádný management, ale čisté násilí. A násilí, jak dokázala H. Arendtová, je důkazem bezmoci mocných.

Když jsme v krizi, ve skutečné válce, funguje pravý opak toho, co všichni mainstreamově očekávají. Lidé říkají, chceme vůdce, klidně ať je direktivní, je třeba rychle rozhodovat. Ale toto „intuitivní“ řešení nebývá funkční. Podívejte se na to jak Izrael porazil v sedmidenní vláce na hlavu několikanásobnou přesilu včetně skvělého ruského vedení a najdete úplně jiný přístup v leadershipu. Nebo si pusťte klasiku Sedm statečných. Dobrovolně, za pár peněz, umírat proti přesile a za cizí, kdo by to vzal? Jako bonus, není tam žádné direktivní vedení.

Direktivní a v podstatě autoritářský styl může fungovat jen v dobách míru a když se daří. Protože systém dokáže případné šílené chování managementu kompenzovat. Zde platí okřídlené Buffettovo pravidlo, že investuje jen do firem, které mohou řídit i úplní idioti, protože se to dříve či později stane a on nechce přijít o své peníze. Potřebuje firmy s tak dobrým produktem či službou, že přežijí i „sabotéry“ ve vedení.

 Co dělá vlastně leader

Základní problém podle mne totiž není úplně v tom, jaký styl leadershipu se používá. Manažeři mají tendenci přeceňovat svoji roli v systému, protože mimo jiné věří mantře, že skutečný manažer nemusí v podstatě nic umět, že stačí, když umí řídit lidi.

To, co rozhoduje o tom, kdo je úspěšný manažer, nejsou jen jeho schopnosti, ale spíše jeho uvědomění, co je skutečně důležité. Když jste majitelem malé firmy, většinou chápete celý obraz, možná nerozumíte účetnictví, ale za chvilku jste partnerem svému účetnímu, byť jste měl z matiky na střední čtyřku. Když začnete vyjednávat s partnery, najdete si svůj způsob, jak vyjednávat. Když tam ale pošlete člověka o úroveň níže, který je vámi zaměstnaný „profesionál“, většinou ten úkol neudělá tak dobře, přestože se často definuje jako profík, protože se identifikuje pouze se svojí odbornou perspektivou, nikoliv s perspektivou celku. Proto spoustu majitelů zakladatelů, PŘESTOŽE jsou naprosto šílení v mnoha ohledech, jsou úspěšní, protože je jim naprosto jasné, co je třeba dělat. Vedení je hlavně o uvědomění si potřeb celku a ještě více, co je podstatou konkrétního podnikání.

Řešení: Práce s Esencí

Každá existující firma či systém, žije ze své základní esence, vize či „dětského snu“ svých zakladatelů. Vize není nic z budoucnosti, je to bezčasová podstata systému, je to její mýtus, který existuje mimo čas. Třeba Volkswagen, lidový vůz. Auto pro německý lid. Mají to v názvu. Až Golf nebude auto pro Němce, budou mít skutečný problém. Jejich kultovní auta jako Brouk a Transporter T1 jsou kultovní, protože šly naprosto v souladu s jejich esencí.

Každá firma žije z nějaké esence, nebo něčeho, co můžeme definovat jako „healing point“ neboli, léčení nějaké bolesti ve světě. To je energeticky mnohem silnější, než finančně definované cíle.

Tato esence firmy se materializuje skrze lidi. Spoustu úspěšných firem vzniklo „jakoby náhodou“. Hladce. Prostě to šlo. Esence firem je podobná, jako esence lidí či rodin. Spoustu manažerů si představuje firmu jako stroj. Omyl. Je to živý organizmus, který má své vědomí, nevědomí, a běží v něm spoustu procesů, díky nimž to celé funguje, aniž by manažeři o těchto procesech cokoliv věděli či je dokonce chápali, co se proč vlastně děje. Můžeme to poeticky nazvat duší firmy.

Poznej esenci organizace

Když se podíváte například na Ferrari a Fiat, uvidíte dvě auta. Řeknete si, automotive, stejný bussines. A tak spolu ty dvě firmy zfúzují, aby se pak mohlo ušetřit na tom, že kličky od dveří budou mít obě auta stejná a Fiat dostane něco z marketingu Ferrari. Zní to racionálně, ne? Bude to fungovat?

Myslím, že ne. Problém je, že esence Ferrari a esence Fiatu spolu nemají nic společného. Sice obě ty věci májí 4 kola, ale tím to končí. Jedno je čistá adiktivní zábava, druhé je o praktické možnosti někam se levně dostat. Osobně si myslím, že Ferrari je v manželství s Fiatem trochu nešťastné. Ale všechno se dá řešit v nejhorším milenkami.

Firma Ferrari má takové tiché spojenectví s koly Collnago. Firmy vznikly v podobném čase a dokonce si vypomáhaly, když Colnago začínalo s karbonem, vyrábělo díly pro Ferrari. Collnago dělá skvělá kola, skvělá závodní kola. Ferrari dělá skvělá závodní auta. Tyhle dvě firmy mají k sobě stokrát blíže, možná by se mohly spojit ještě s výrobci skateboardů či lyží, protože tohle je jejich skutečná rodina. Když se na firmy začneme dívat jako na skutečné individuality, stejně jako na cokoliv živého, uvidíme něco, co je v realitě výsledovek a financí zcela skryté.

Cokoliv děláte, dělejte v duchu esence firmy.

Change management je velká disciplína, je třeba změn, ale pokud změny nejdou stejnou energií jako první sen zakladatelů, nedopadá to moc dobře. To neznamená, že se firma nemůže vyvíjet, ale problém je, že se ve firmách zapomíná na klíčový zdroj, z kterého to všechno vzniká. Návrat k podstatě je to, co firmu uzdravuje.

Lidé potřebují manažery proto, aby tato podstata byla jasná, abychom se k ní mohli vztahovat. Protože pak je nám jasné, co musíme dělat. Potřebujeme uvědomění.

Esence firem je klíčová pro rozvoj lidí a jejich rolí i společnosti. Každá firma má více než produkt či službu, ona léčí nějakou bolest světa. Léčení má v sobě transcendentní povahu, smysl, na který se dokáže napojit každý živý člověk, když se na to koncentruje. Samozřejmě, že manažeři, kteří dokola jen omílají čísla, jsou z tohoto pohledu mimo, a moc asi firmě nepomůžou. Uvědomění si podstaty ukazuje cestu. Vyjádřit esenci firmy není jednoduché, ono to vlastně ani jednoduše nejde. Například logistická firma dokáže dostat zboží svých klientů k jejich zákazníkům a jedinečnost je v tom, že to dokáže na veliké vzdálenosti, levně, rychle, chlazeně, nebo zahřátě. A právě na to základní lidé ve firmách často zapomínají a místo toho řeší banality. Prostě je důležité dělat správné věci, nejen věci správně.

autor

About autor

  •