Je na ní cosi sladkého. Prokrastinace je pro mne aktuální vhledem k tomu, že spoustu času strávím na počítači, kde se pomalu rozmazala hranice mezi skutečnou prací, inspirací, odpočinkem a flákáním.

To, co je opravdu problém, je pocit na konci dne, že to nebyl úplně dobrý den. Kdyby to byl jen den, bylo by to ještě dobré, pocit se ale může přelít v to, že celý týden, nebo dokonce měsíc je tak nějak rozmazaný či postrádá jasné kontury. To, že jsem začal být ve svých 40ti letech aktivní na Facebooku a mám už 30 přátel, jen dokazuje, že mám jistě ještě v prokrastinaci velký potenciál a zároveň jsem značně mimo.

Vzhledem k tomu, že moje práce kouče a facilitátora mi přitahuje i mé vlastní problémy, byl jsem nucen si k tématu něco nastudovat. Nemám rád povrchní kuchařky, které přemalovávají recepty z devadesátých let na naplněný život a které opakují, že musíme a, b, c. Prostě: určete si priority, udělejte si vizualizaci, dejte si odměnu, disciplínu, systém, lístečky, vize, hladiny letové, hlavně neodkládat, pravidlo dvou minut, First Thinks First, na něco se těšit, atd…. Jako není to špatné, ale…

Tedy hledám jiné mistry. Mířím ke zdroji, k těm, co mají co říci. Inspirace přišla od autorů, kteří přinášejí už z podstaty jiné perspektivy.

Rabín, Němec a Kanaďan.

J. Peterson, už i v Čechách vycházející intelektuální megastar, na toto téma mimo jinépoznamenává, že normální člověk vydrží opravdu efektivně pracovat tak 3-4 hodiny denně. Pokud máte psychologický profil jako Big Lebowski, je i půl hodina problém, ale pocity viny vás netrápí, takže nečtete tento článek. Jak to ale skloubit se světem, kde všichni předstírají, že pracují pilně celých 8 hodin? Mám hluboký respekt k těm, kteří předstírat nemohou, protože jsou zasaženi pásovou výrobou či jejími klony od geniálního psychopata Forda, který prokrastinaci přistřihl křidýlka tak dokonale, že se tento termín nevyskytuje v jazykových hrách celých skupin zaměstnanců. Ty spíše trápí, jak si stihnout dojít na záchod ve vymezeném čase. Myslím, že tuší, že jejich nadřízení prokrastinací trpí a oni by jí chtěli taky občas trpět. Ale to si musí ještě počkat. Tedy pokud prokrastinujete, můžete si to dovolit, jste vysoko v potravním řetězci. Tedy proč to měnit?

Zkrácení pracovní doby je jistě řešení a snad někdy dostihneme Nory. Ale problém prokrastinace se pak přesune domů. Prokrastinace ve svém volném čase jen dokazuje naší zoufalost.

Rabín Nilton: Lepší je nedělat nic, než z něčeho nic.

Tuhle větu znám dlouho a dlouho jsem ji přesně nechápal. Jak by mohlo nic nedělání být hodnotnější než snaha něčeho dosáhnout. A v tom je právě ten vtip. Lidé, jako já, kteří jsou už od mala zatížení pocitem, že musí něco dokázat, myslet na budoucnost, těžko přijímají představu, že vůbec nejužitečnější by byli, kdyby do světa nezasahovali vůbec. To nejen že nechutná egu, ale i se to blbě prezentuje a ještě hůře fakturuje.

Přesto je třeba uznat, že v hloubi duše vím, jak moc pravdy na tom je. Všechny mé spirituální snahy nakonec koketují s tím, jak čelit mé konečnosti, smrti a bolesti a strachům, a NIC v tom hraje důležitou roli. Když mi bylo 17, přečetl jsem Heideggerův text o Ničem a zůstal ve mně jako v koze. Kontakt s Nic přináší existenciální úzkost. Zároveň nelze NIC uniknout. Bytí je ohraničeno Ničím. A smrt znamená ztrátu možností. Což je tuším věčnost. Na věčnosti se už Nic neděje.

Rabín jde dále. Dříve jsem chápal, že pokud dělám z něčeho nic, zbytečně pálím zdroje. V mystické tradici jde ale ještě o něco hlubšího. Nejen, že když se nedaří, je užitečnější nepanikařit a nedělat zbytečné marketingové akce či zoufale obvolávat všechny své klienty a otravovat je. Židovská tradice rozumí významu slova cyklus. 7 let tak, 7 let tak. My věříme, že poručíme větru, dešti, trhu. Nesmíme klesnout! A přesně tato energie či urputnost je zbytečná. A v tomto kontextu nedělat nic chce velkou dávku odvahy a trpělivosti. Protože co jde nahoru, půjde i dolů, a co jde dolů, půjde i nahoru. A to, že zrovna jdu nahoru, není jen moje individuální zásluha, ale vlastnost trhu.

Dále si nemám brát ze světa více než potřebuji (zvláště, když se daří), protože Čas je to jediné, co SKUTEČNĚ mám, nesmím jej propálit zbytečně. Čas vždy znamená možnost. Zbytečné propálení času je použít ho na například vydělání více peněz, které nepotřebuji, protože získat peníze, mne stálo čas, který jsem mohl věnovat skutečným příležitostem, které vedou ke skutečnému bohatství. Peníze jsou sice možným prostředkem k vytvoření bohatství, ale pokud jsem kvůli svým strachům nashromáždil zbytečně moc, znamená to, že jsem investoval čas zbytečně. Platí, že čas jsou peníze. Ale neplatí, že peníze jsou čas. Nikdo mi nevrátí to, co jsem nežil: dětství mých dětí, nebo chvilku na terase v klidu.

A jdeme do finále. K čemu ale použít ušetřený čas? Co s Nicotou, kterou nashromáždím? Mám jet někam na výlet? Talmud říká: studuj Tóru, věnuj se sebepoznání a učení, které NESMÍ mít žádný vnější prospěch . Bingo – už v Delfách, když jste chtěli znát svoji budoucnost či osud, dočetli jste se na vstupu: „Poznej sám sebe.“ Rabín graduje, že pokud jdeme do skutečného poznání našich tužeb, podle talmudu se splní IHNED, protože naše touhy jsou vždy hluboké ozvěny duše, které jde naplnit jen poznáním. (Jen připomínám, že hebrejské slovo poznat má mnoho významů, včetně muž poznal ženu – ano, je to to, co si myslíte, tedy nejde o čistě intelektuální aktivitu).

Čili je třeba nevěnovat se tolik svému živobytí, protože pokud se mu věnuji na úkor své duše, mám problém. Věděl jsem to vždy nějak intuitivně, i když kolegové mi vytýkali, že zbytečně miluji intelektuální luxus, který má pramálo užitku. Prostě, nejen chlebem živ je člověk. Dříve se alespoň říkalo „modli se a pracuj“. Dnes vypadlo to „modli se“ a zůstalo pracuj a užívej si. Yes. A máme tu prokrastinaci. Divnou zábavu, co dělá z něčeho nic.

Problém je, že prokrastinace je jen takové skoro-NIC-nedělání. Je v ní závan „vykašlat se na to“. Bohužel jen závan. Co s tím? Třeba nepředstírat 8 hodin práce, starat se dobře o své tělo a otevřít se sobě, Bohu a NIC.

Nedělat nic je výzva.

Jak říkají Indiáni: „Dobrý život žije ten, po kom NIC nezůstane.“ Kdo odešel a nezanechal stopy.

No jo, mám doma krb. To občas pomáhá….