13.3.2020

Učení se v zóně chaosu

Máme rádi srozumitelná schémata. Možná to znáte. Zóna komfortu, zóna učení a zóna ohrožení nebo chaosu. Té střední zóně učení říká zóna optimálního výkonu. Z toho vyplývá, že pokud se chcete rozvíjet či mít nejlepší výsledky a výkon, musíte vyrazit ze své bubliny, trochu zamakat, vystavit se nepohodlí, lehkému stresu a úzkosti, ale nesmí se to přehnat. Problém ale je, že v této zóně se často děje jenom „more of the same“. Prostě děláte sice více, ale ve starých vzorcích.

Říká se, že v zóně chaosu a nebezpečí se člověk ztratí, je ponořen do paniky a učení ani výkon není optimální. Nevím, na základě jakých faktů se z této představy stala svatá mantra, kterou opakuje hodně uznávaných lidí. Ale co když je to za jistých okolností jinak?

Zóna chaosu – zóna smrti – zóna změny

V zóně chaosu a ohrožení člověk primárně ztrácí kontrolu nad vším. Nemá ji rád. V životě tyto situace nazýváme krizové. To často může být eufemismus, protože ve skutečných hlubokých krizí selhává vše, co známe. Vyhazov, nemoc, bouračka, rozvod, utrpení…často jsme paralyzovaní svým strachem, najednou nestačí to, kým jsme byli doposud. Je nám to k ničemu. Situace nás ovládne a bojujeme či čelíme něčemu, co je větší než my.

Většinou se nám zbortí náš domeček z karet, který jsme tak pečlivě budovali s falešnými představami, jak si zajistit vlastní bezpečí či jak funguje svět. Prohlédneme iluzi, kterou jsme postavili na materiálních nebo takzvaných objektivní představách a konstruktech o sobě samých či realitě. Na krizi se svým způsobem nejde připravit, protože pak by to nebyla krize.

Když indiáni chtěli udělat z kluka platného člena komunity, neposlali ho na kurz, jak být mužem, k chlápkovi, co vypadá jako velký indián. Poslali ho do pralesa, aby tam sám přežil. A protože džungle není Posázaví, taky jich to pár nezvládlo. Pravé iniciační rituály (nemyslím ty, které si vymyslí manažeři či instruktoři v lesíku za Prahou) byly fakticky blízko smrti a velmi bolestivé. Nebylo možné se utrpení vyhnout, nebylo možné se připravit na to, co přijde. Bylo nutné tím projít. Všechny naše staré mentální struktury jsou v této chvíli k ničemu, musí se vynořit nové.

Projít tímto zážitkem psychologické smrti není jednoduché, spoustu lidí se chce otočit a zdrhnout zpátky do bezpečí, i když vědí, že to je často jen falešná představa. Až když se nemůžeme otočit a musíme tím projít, vznikne něco nového. Stejně jako v Pánu prstenů Gandalf Šedý prostě nechtěl projít Morií, protože tušil, že to tam nemusí dát. Nakonec taky démona jménem Balrog nedal. Vrátil se ale jako někdo jiný, vrátil jako Gandalf Bílý.

Často musíme obětovat právě falešné představy, kterými naše ego kontroluje nás i svět, abychom se posunuli na další, často intuitivní úroveň. Když bojujete s alkoholem, musíme klesnout na skutečné dno, a dokud nezemře naše představa, že máme věci pod kontrolu, nikdy se z toho nedostaneme. Falešný pocit kontroly blokuje učení a skutečné osvobození. V naší kultuře nemáme pro tuto cestu oporu. Proto jsme často opuštěni v těch nejtěžších chvílích. Nemáme průvodce na naši malou smrt ega. Naše kultura nenávidí bolest a zaplatí jakoukoliv cenu, aby se ji vyhnula, i kdybychom se mohli skrze ni uzdravit či se něco naučit. Ibalgin a antidepresiva často blokují skutečnou změnu, ale dobře, velmi dobře vydělávají.

Tyto zkušenosti jsou ty, kde se rodí naše nové já, nové schopnosti o kterých jsme možná ani nevěděli, že je máme. Jsou to často schopnosti, které bychom spíše mohli nazvat meta-skills než jen klasické skills. Meta-skills je takzvaná dovednost k dovednosti. Hezký příklad je třeba schopnost učit se nebo smysl pro humor. Jak ho chcete někoho naučit? Můžete někoho naučit vyprávět vtip, ale být vtipný je jiný typ kvality. A někteří lidé, po jistých typech zkušenosti, získají nový originální typ humoru. Právě v těchto situacích se mění postoje a rozvíjejí meta-dovednosti, mezi které patří třeba schopnost odstupu a „chladné hlavy“, stav klidu v duši v těžkých situacích, schopnost říci nepohodlnou pravdu, dovednost vnímat a sloužit procesům, které ostatní nevidí, ale je potřeba je přinést do skupiny, umět pracovat s konfliktem způsobem, který je kreativní a posouvá společenství na další úroveň, rozvíjení takzvané energetické všímavosti, nebo získat kvality, kterými vládne tzv. „Spiritual Warrior“ atd.

Prostě zvláště v dnešní době, která je posedlá falešnými představami o bezpečí, nevěřte všemu, co se říká. Protože až TO přijde, člověk v té hluboké prázdnotě, absurditě, utrpení a bezmoci opustí to, co už dávno nebylo platné. S pomocí Boží se narodí nové Self a sním, přijdou schopnosti, na které teď nemůžeme dosáhnout. Naše duše dokáže transformovat utrpení v novou živou energii. Je to vlastně zázrak života. V těchto chvílích se paradoxně otevírají nové zdroje, pokud o ně stojíme. A vypadají jinak, než si je představuje kontrolou posedlé ego. Přeji nám všem hodně míru v duši v zónách chaosu, které prostě čas od času přijdou přijdou. 



autor

About autor

  •